h1

Ukázky z knihy Falešná vlajka 11. září

Listopad 1, 2010

Předmluva

11. září 2001 jsem se s šokujícím zděšením a znepokojujícím podezřením díval v živém televizním vysílání na útok, který změnil svět. Od prvního dne jsem pozorně sledoval dění a sbíral články i další materiály. Začátkem roku 2005 jsem všechny tyto materiály začal zkoumat, netušíc, kam to povede. Střelka kompasu směřující na viníky brzy začala ukazovat jedním směrem. Šest let poté ještě pořád kolísá.

V letech 1989 až 2005 jsem byl pilotem letecké společnosti, jejíž letadla byla 11. září unesena. Létal jsem po celém světě výhradně s Boeingy. Byl jsem kapitánem na typech 727, 737, 747, 747-400 a, což je pro tuto knihu nejdůležitější, na Boeingu 757 a 767, které použili únosci. Znal jsem kapitány Jasona Dahla z letu United 93 a Vica Saraciniho z letu United 175. Létal jsem s většinou členů posádek, které ten den zahynuly.

I kdybych k vyšetřování těchto událostí neměl žádný jiný důvod, tak si mí kolegové v aerolinkách zaslouží poctivý popis útoků. Snad bych ještě mohl dodat, že si to zasloužíme i proto, jelikož je od té doby 11. září využíváno proti nám ve formě noční můry vykonstruovaných bankrotů, drakonických pracovních podmínek a nepřátelského managementu.

S oddanými zaměstnanci naší společnosti jsem obletěl svět na tisících domácích i mezinárodních letů. Společně jsme stanuli skoro na všech civilních ranvejích ve Spojených státech, včetně desítek letů na všech třech letištích využitých 11.9., a skoro ve všech hlavních světových městech. V roce 2003 jsme létali charterové lety s Boeingem 747 pro americkou armádu a dopravovali na bojiště přes Kuvajt mladé mariňáky. Tehdy jsem napsal první knihu Lakefront Airport (Letiště na břehu jezera) na základě svých zážitků tajného hráče Bushovy vlády v 80. letech. Tato interní zločinná operace se stala známou jako Írán-Contras. Je alarmující, že se hlavní tajní hráči z Írán-Contras opět objevili v důkazech k 11.9. V leteckém výcviku těmto věcem říkáme červená vlajka. Tajná činnost – „černé operace“ nebo „černé vojenské operace“ – jichž jsem byl svědkem za vlády prvního Bushe, vypadaly, že položily základy nepředstavitelným černým operacím za toho druhého.

Vlastní zkušenosti s vládou podporovanými tajnými operacemi mi umožňují pochopit, jak fungují černé vojenské operace, jako jsou aktivity Blackwateru a dalších soukromých kontraktorů. Zkušenosti kapitána Boeingu pak přispívají k získání jasného obrázku ohledně leteckých aspektů 11.9., které široké veřejnosti zůstávají skryté. Několik let jsem rovněž pracoval v a kolem ropného průmyslu – jako pracovník na vrtné plošině v Mexickém zálivu koncem 70. let a pilot charterů Learjet pro Halliburton a další společnosti z ropné branže v mém rodném městě New Orleans a později v Dallasu na začátku 80. let. Ropa, letectví a tajné operace: to jsou tři hlavní oblasti ve světě 11.9.

Zpráva komise pro vyšetřování 11.9., velkou měrou překroucená díky snahám jejího výkonného ředitele Philipa Zelikowa, jmenovaného Bílým domem, nepředkládá přesný časový přehled útoku. Popisováním událostí mimo chronologické pořadí čtenáře mate. V této knize jsou popisy útoku předloženy v chronologickém pořadí s využitím záznamů FAA, radarových záznamů, zpráv NTBS, zkoumání komise pro vyšetřování 11.9., hlasových záznamů z kokpitu, svědectví leteckých dispečerů, dispečerů American a United Airlines i dalších úředních záznamů. Kromě leteckých analýz byly silné důkazy v této knize shromážděny jinými: vyšetřovateli Kongresu, vyšetřovateli komise pro 11.9., vyšetřovateli FBI, FAA a NTBS, a autory článků ve významných světových novinách a časopisech. Cituji rovněž několik faktografických knih ve formě vysvětlení a odkazů a vřele je všechny doporučuji.

Můj výzkum 11.9. narazil na mnoho červených vlajek, ale nakonec odhalil jeden typ tajné operace, používaný v dějinách bez ustání, známý jako „falešná vlajka“.

Falešná vlajka se definuje jako akt agrese, který má vypadat, jako že ho provedli vaši nepřátelé.

Jak bylo 11. září provedeno a jak naplánováno

Po provedení jakékoliv taktické operace se ozřejmí její plán. Práce únosců z 11. září 2001 ukazuje, že bezproblémovou první vlnu útoků na New York umožnil prvek překvapení. Poté však tato výhoda zmizela a v tu chvíli, jelikož šlo o mnohočetný útok s několika dopravními letadly, zbytek mise ohrožovala každá sekunda zpoždění. A ačkoliv je čas důležitý v každém plánu, pro tyto únosce byl čas s velkým Č naprosto rozhodující. Zpoždění mezi útoky v New Yorku a úderem na Pentagon, následovaným havárií letu United 93 v Pensylvánii, znamenalo strategické selhání, a to i navzdory dosažení velkého taktického úspěchu.

Téměř všechna pozornost kolem 11.9. se soustředila na dokonané strašlivé činy únosců. Přesto je přinejmenším stejně tak důležité soustředit se na to, co neudělali – jak se měl útok rozvinout a jak bylo naplánováno jeho úspěšné provedení. V tom únosci selhali a toto selhání se může ukázat jako příčina jejich zkázy.

Útočníci si k únosu vybrali čtyři výborné lety. Všechny měly odletět v rozmezí několika minut ze tří různých letišť. Patřily mezi první ranní lety a proto u nich byla nejmenší pravděpodobnost zpoždění. Kvůli nepředvídatelnému načasování rolování na těchto vytížených letištích se dalo těžko říct, které letadlo zasáhne cíl jako první. Kdyby to však šlo dobře, mohla všechna narazit v rozmezí minut, ne-li sekund.

Všechna letadla byla plně natankovaná, naložená a vyjela z vrat hangáru přesně podle časového plánu. Let American 11 vyjel z vrat v Bostonu v 7:50. Let United 175 vyjel rovněž v Bostonu v 7:59. United 93 vyjel v Newarku v 8:01 a American 77 v Dulles v 8:10.

V tu chvíli byla dobrá šance, že se všechna letadla dostanou do 8:15 do vzduchu, do 8:40 budou připravena k ovládnutí a brzy shoří po zásahu svých cílů. Do 9:11, což je dost zajímavé, by Američané byli svědky něčeho ne nepodobného armagedonu.

To, co se stalo ve skutečnosti, bylo dost hrozné. Vezměme však v úvahu účinek téměř souběžných úderů na Světové obchodní centrum, Pentagon a zničení Kapitolu. A právě to bylo v plánu: zabití tisíců Američanů v pekelných mukách v živém televizním přenosu a zároveň gilotinování nejznámějšího symbolu republiky. Jakkoli byl psychologický dopad 11.9. hluboký, trauma z toho, co se mělo stát, kdyby všechna kolečka zapadla do sebe, si lze sotva představit či odhadnout. Každopádně by to mohlo vyvolat prakticky neomezené politické důsledky, a to na hodně dlouho.

Kdyby všechno šlo podle plánu, únosci mohli čekat zuřivou, ale bezvýslednou reakci americké obrany. Do 9:11 by Američané byli ve stavu hlubokého šoku a skutečného teroru. Prezident by pronesl pochmurnou řeč v základní škole, kde ukazoval spoluúčast s americkými studenty, když četl nějaký příběh sedmiletým dětem. Bylo by jasné, že neexistuje nic, co může dělat, když odstartovaly stíhačky z Cape Cod do Doveru, Marylandu a Hampton Roads, jen aby zjistily, že zákeřný útok dávno skončil a k nebi stoupá pouze dým. Zločince by pak brzo identifikoval a okázale vyslal americkou armádu do nové éry odplaty.

Jenže takhle se to nestalo. Když se onen taktický plán analyzuje v leteckých podmínkách, je jasné, že únosci selhali nejen tím, že nedokázali narazit letem United 93 do Kapitolu, ale nedosáhli jednoho z nejdůležitějších cílů celé mise. Selhali, protože kvůli zpoždění a průtahům se ve všech případech ukázala skutečná identita pachatelů – ne jen konkrétních únosců, ale plánovačů a architektů celé mise. Činnost i nečinnost malého počtu odborníků v exekutivní složce před i po útocích byla pozoruhodná. Ale je to jejich jednání během poněkud zdlouhavé noční můry 11.9., které nakonec přivede pachatele na světlo, ne-li před spravedlnost.

Média šíří strach

Pokud je v myslích Američanů něco jisté, pak to, že je za útoky z 11.9. odpovědný Usáma bin Ládin, nepolapitelná, temná a zlá postava. Víme to, protože nám to sedm let dnes a denně tvrdí a opakují důvěryhodná média a v americké diskusi se to stalo „obecně známou skutečností“.

V Americe před 11.9. platila zásada „nevinen, dokud není prokázána vina“. Ve světě po 11.9. se stalo normou odsuzovat podezřelé bez soudního procesu či bez vyslechnutí obžalovaného. V mediálních soudech bez přísah a svědectví byla unesena a zničena sama spravedlnost.

Text u bin Ládina na webu FBI vypráví zajímavý příběh. Je těžké to pochopit a doufám, že sedíte, ale vysvětluje se tam, že Bushova vláda možná nebyla při vysvětlování pátrání po Usámu bin Ládinovi úplně upřímná.

Když se podíváme na seznam FBI nejhledanějších teroristů, opravdu tam najdeme barevnou fotografii hubeného Saúda s olivovou pletí, bílým turbanem a vyjmenovanými teroristickými činy. Je hledán v souvislosti s bombovými útoky na americká velvyslanectví v Dar es Salaám v Tanzánii a v keňském Nairobi 7. srpna 1998, a samozřejmě kvůli – hej, počkat! Nejsou tu uvedeny útoky z 11. září 2001! Jak je to možné?

Neviděli jsme snad všichni v roce 2004 jeho „přiznání“ v celostátních televizích a nečetli interpretované přepisy ve všech významných novinách? Dvouminutové segmenty těchto nahrávek neanalyzoval nikdo jiný než odborníci z NBC News, Fox a CNN. Proto všichni mimo jakoukoliv pochybnost víme, že to je bin Ládin, kdo řídí světový terorismus a kdo naplánoval a provedl 11.9., ačkoliv skoro nikdo z nás nedokáže rozluštit jediné slovo, co řekl. A ačkoliv neexistuje žádné vysvětlení či objasnění – ani jediné – jak vlastně dokázal naplánovat 11.9. a porazit americké ozbrojené síly, Amerika ho usvědčila. Rozsudku ve věci největšího trestného činu v historii Ameriky bylo dosaženo bez důkazů, svědectví, soudu nebo poroty.

U profilu Usámy bin Ládina na webu FBI se uvádí, že měří 190 až 195 cm, váží asi 75 kg, je levák a chodí o holi. Když se dobře podíváte na video s „přiznáním“, zveřejněné pět dní před prezidentskými volbami v roce 2004 („říjnové překvapení“), vidíte klidného muže čtoucího svou řeč pro média ve zlatavém hábitu a klasickém bílém turbanu, držícího napsaný projev v rukou jako moderátor zpráv. Má šedé vousy a občas bere listy papíru do… pravé ruky? – přestože to vypadá, že s levačkou hýbe normálně. Při bližším pohledu se ukazuje, že má menší a jemnější ruce než bin Ládin na známých obrázcích, má plošší a širší nos než na známých obrázcích a – hej! Tohle vůbec není bin Ládin!

Navíc v přepisech onoho vágního videa s „přiznáním“ říká „bin Ládin“ o celé akci věci, o nichž víme, že nejsou pravdivé.

Na dalším videu, zveřejněném pouhých pár dní před šestým výročím útoků, je zase jiný muž s tmavou pletí. Tentokrát má úplně černé vousy a menší hlavu než ve verzi z roku 2004.

První falešný bin Ládin se objevil koncem roku 2001 a po provedení podrobných technických porovnání s dřívějšími nahrávkami bin Ládina oznámila uznávaná laboratoř Dalle Molle Institute ve švýcarském Lausanne, že… to skutečně není on. Arabští experti se smějí představě Araba barvícího si šediny, znak moudrosti a integrity. Další arabský expert prohlásil, že falešný bin Ládin je zhruba o 20 kilo těžší než 75 kilogramů uváděných FBI.

Další vyšetřování do celé věci vnáší nové světlo. V USA se skoro vůbec nezveřejňovalo, že Usáma bin Ládin v rozhovoru pro celostátní pákistánské noviny Ummat 28. září 2001 jakoukoliv účast na útocích z 11.9. popřel. Chová se takto terorista? Světový vůdce džihádu na vlastní půdě odmítá zásluhy za porážku největší vojenské mocnosti?

„Už jsem řekl, že do útoků na Spojené státy z 11. září zapojen nejsem. Nic jsem o těch útocích nevěděl, ani nepokládám zabití nevinných žen, dětí a ostatních lidí za čin hodný ocenění.“ O tomto rozhovoru v amerických médiích stěží padla zmínka. Bin Ládin potvrdil svůj hněv vůči armádě Spojených států a saúdským nevěřícím, kteří Ameriku podporují, ale zatvrzele odmítal spoluúčast na útocích.

Rovněž řídce byly v amerických médiích publikovány nekrology z pákistánských novin Observer a egyptských Ad-Wafd z 26. prosince 2001: Podle svědků pohřbu bin Ládin 14. prosince 2001 zemřel na selhání ledvin a byl pohřben v neoznačeném hrobě v drsných afghánských horách. To by mohlo vysvětlit, proč bývalý náměstek ředitele protiteroristického oddělení FBI, jenž vedl vyšetřování útoků z 11.9., v roce 2002 řekl, že věří, že je Usáma bin Ládin mrtvý. Mohlo by to vysvětlit, proč pákistánský prezident Mušaraf v roce 2002 řekl, že bin Ládin je nejspíš mrtvý, když se předtím objevily zprávy, že je v posledním stádiu selhání ledvin a v červnu 2000 dostal umělou ledvinu. Aby umělá ledvina fungovala, potřebuje čistou vodu, sterilní prostředí a co je nejdůležitější, elektřinu. Mohlo by to vysvětlit, proč izraelská zpravodajská služba Mossad v roce 2002 oznámila, že je bin Ládin „nejspíš mrtvý“. Mohlo by to možná vysvětlit, jak mohl prezident Bush upřímně říct: „Podívejte, já nevím, kde je … jasné?“ Mohlo by to vrhnout nové světlo na prohlášení „Buzzy“ Krongarda, muže číslo tři v CIA, který řekl: „Dá se říct, že jsme na tom lépe s ním (na svobodě).“

Když nám naše technologie údajně umožňují přečíst poznávací značku z vesmíru, jeho smrt by mohla vysvětlovat, proč ho zvláštní jednotky nedokážou najít – proč i přes moderní satelitní sledování, průzkumné letouny a mimořádně sofistikovanou a zobrazovací detekci nedokážeme najít těžce zdravotně postiženého super teroristu. Místo toho pokaždé dokážeme najít nějaké staré nebo podvodné video napomáhající permanentnímu udržování strachu.

Organizátor Chalid Šejk Mohamed?

Zamysleme se nad tím

V zásadě jediný důkaz, že 11.9. byla operace Al-kajdy, spočívá v přiznáních jednoho muže, Chalida Šejka Mohameda. Víme, že CHŠM, jak byl uváděn v různých zprávách, si prožil krušné chvíle, aby si na svou roli v 11.9. vzpomněl. Nahému a s nohama přivázanýma k vyvýšené desce mu v poloze hlavou dolů pomalu lili vodu z kbelíku do nosních dírek. Když se dusil vodou tekoucí do plic, měl intenzivní pocit, že se topí. Přirozenou lidskou reakcí je snaha přežít a jediný způsob, jak přežít, je říct agresorovi cokoliv chce slyšet. Je to takhle prosté. Hlavní důvod, proč nepoužíváme waterboarding tady v Americe, je ten, že se z něj prostě nedozvíte pravdu, ale jen slova odvracející bezprostřední smrt. Po dvou letech této „léčby“ a po roce spánkové deprivace, vrčících psů a ponižování se CHŠM „přiznal“ ke všemu zlu na planetě za posledních 15 let – k plánování dalších 31 útoků po celém světě.

Později jsme se dozvěděli, že jeho výslechy byly natáčeny, ale nahrávky záhadně zmizely. Komise pro vyšetřování 11.9., fungující po vzoru Bushovy vlády, označovala vyšinutého CHŠM za „super teroristu“ nebo „teroristického prostředníka“. V červnu 2008 stanul před vojenským soudem na Gauntanamu. Spoutaný a nesouvisle blábolící si v první řadě stěžoval, že soudem stanovený kreslíř zkazil jeho profil, konkrétně že mu namaloval moc velký nos. Za druhé si ve své zmatečné řeči stěžoval, že byl posledních pět let mučen.

V projevu v září 2006 informoval národ o úspěšnosti waterboardingu sám prezident. Ohledně dalšího vězně, takzvaného šéfa plánování Al-kajdy, Abú Zubajdá, Bush řekl: „Věděli jsme, že Zubajdá má další informace, které by mohly zachránit nevinné životy, ale přestal mluvit. Jak pokračovalo jeho vyslýchání, začalo být jasné, že má výcvik, jak výslechu odolat. A tak CIA použila alternativní postupy. Nemohu popisovat konkrétní použité metody – myslím, že chápete proč“ – a udělal pauzu – „ale mohu říct, že to byly tvrdé postupy. Když jsme ho našli, byl vzdorovitý a odpovídal neurčitě. Netajil se nenávistí k Americe. Při výsleších nejprve prozrazoval to, co pokládal za bezvýznamné informace – a pak přestal spolupracovat úplně. No, ve skutečnosti se ty ,bezvýznamné‘ informace, které nám dal, ukázaly být docela důležité. Například prozradil, že organizátor 11.9. byl Chalid Šejk Mohamed.“

Komise pro vyšetřování 11.9. došla k závěru, že „organizátor“ těchto útoků byl Chalid Šejk Mohamed s finanční a logistickou podporou Usámy bin Ládina. Jenže závěry – nebo předpoklady – komise jsou založeny výhradně na svědectvích ze třetí ruky. Je zajímavé, že s CHŠM a dokonce ani s jeho vyšetřovateli nesměl nikdo z komise mluvit. Američané dostali důkazy, které jsou jen o málo víc než slova mužů za oponou. Naše vládá předává „přiznání“ vězně médiím poté, co byl mučen, bez jakéhokoliv zpochybnění jeho autentičnosti, a stejně jako v případě nahrávek s „přiznáním“ Usámy bin Ládina nám dává další neověřený zdroj dezinformací. Když vezmeme v úvahu, že pouze jeden ze sedmi Američanů dokáže na mapě najít Irák, je takové podvádění lehčí než vzít dítěti bonbón. Je udivující, že komise pro vyšetřování 11.9. napsala ve své závěrečné zprávě toto:

„Následující kapitoly o spiknutí 11.9. rozhodujícím způsobem spočívají na informacích získaných od dopadených členů Al-kajdy… Vyhodnocování pravdivosti sdělení těchto svědků bylo… náročné. Náš přístup k nim byl omezen na hodnocení zpravodajských informací založených na hlášeních z míst, kde probíhají výslechy. Navrhovali jsme otázky k výslechům, ale neměli jsme žádnou kontrolu nad tím zda, kdy nebo jak budou konkrétní dotazy položeny. Ani jsme nesměli mluvit s vyšetřovateli, abychom mohli lépe posoudit věrohodnost vězňů a vyjasnit nejednoznačné zprávy. Bylo nám řečeno, že by naše požadavky mohly narušit citlivý proces výslechů.“

Takové svědectví by neuznali ani na přestupkové komisi, ale ve světě po 11.9. nám stačí, abychom věděli, kdo naplánoval masakr 3 000 lidí. Hasiči města New York přišli o 343 lidí, policie o 23, skoro 200 lidí vyskočilo vstříc smrti z hořících věží, United a American Airlines přišly o 33 členů posádky a 314 pasažérů, letištní bezpečnostní služba byla poražena, armáda USA byla poražena, americká ekonomika byla narušena, máme odposlechy bez povolení soudu, dvě války se 4 000 mrtvými americkými vojáky, dalšími sto tisíci fyzicky a duševně invalidními a možná další milion mrtvých na Středním východě. Přesto chceme jako vysvětlení nebo závěr předložit jen zvěsti z třetí ruky od vězňů mučených waterboardingem.

I pokud tyto dvě kapitoly zvěstí z doslechu přijmeme, pořád nemáme žádné vysvětlení pro pokročilé taktické znalosti, logistickou podporu či letecký výcvik nutný k této misi.

Zpráva komise si dělá ambice zeširoka popsat myšlení Usámy bin Ládina, jak ho popsal organizátor CHŠM. Například v ní stojí, že „CHŠM v létě 2001 oslovil bin Ládina s nápadem rekrutovat pilota saúdskoarabského vojenského letectva, který by ukradl stíhačku a napadl izraelské město Eilat. Bin Ládinovi se ten návrh prý líbil, ale nařídil CHŠM soustředit se nejdřív na operaci 11.9.“

Připadá ještě někomu tahle představa nepravděpodobná? CHŠM měl navrhovat malou akci s použitím unesené stíhačky k napadení malého izraelského města, přičemž zároveň organizoval logistickou noční můru toho, co představovalo 11. září. Je to napsané, jako kdyby Al-kajdu odposlouchávali a uměli číst myšlenky Usámy bin Ládina. CHŠM popisují jako absolutního génia, věnujícího se řadě úkolů na několika kontinentech a zároveň řídícího největší teroristický útok v historii. Konspirační teorie o CHŠM ve zprávě komise pro vyšetřování 11.9. je stejně nepravděpodobná jako teorie o zasažení Pentagonu řízenou střelou

———–

Poznámka: Jedná se o jen překlad a text neprošel zatím korekturou.

Vydání knihy Falešná vlajka 11. září od Philipa Marshalla bude naší další aktivitou po vydání knihy: Usáma bin Ládin: mrtvý nebo  živý? od Davida R. Griffina.  Info na emailu: info.kniha@seznam.cz

Advertisements